Na cestu jsem se vydal spolu se svým kamarádem Ivošem. Já na Super Tenéré, Ivoš na Africe Twin. Cesta Evropou nám trvala pět dní, do Afriky jsme dorazili šestý den večer.

První dojem byl pro mne šokem, nikdy jsem nebyl mimo civilizovanou Evropu. Chaos na ulicích, nepořádek, špína, divní lidé - v každém jsem viděl minimálně zloděje. To trvalo asi dva dny, pak jsem si zvykl a našel jsem v tom dokonce jakýsi půvab.

První dny jsme projeli pohoří Ríf, nebýt lidí a vedra, tak je to skoro Evropa. Krásné zelené kopce, spousta pěkných cest.

Ačkoliv se oba vyhýbáme městům jak můžem, Fés jsme si ujít nenechali. Podle průvodců je Fés žijící středovéké město. Já musím jenom souhlasit, přesně takhle jsem si představoval orient.

Z Fésu jsme zamířili na jih, projížděli jsme polopouší a údolím řeky Zíz, až jsme se dostali k dalšímu vrcholu naší cesty a sice k písečným dunám Erg Chebi. Poušť předčila všechna naše ošekávání, byla vlastně úplně jiná, než jsme si mysleli.

Z Erg Chebi jsme vyrazili na okruh soutěskami Todra a Dades, to byl nejtěžší úsek cesty. Abychom toho neměli málo, tak jsme k tomu přidali ještě cestu necestu do Zagorry, kde jsme se z toho další den rekreovali.

Ze Zagorry jsme se přesunuli přes nádherný průsmyk Tizi-N-Test do Vysokého Atlasu, kde jsme dva dny nechali odpočívat motorky a vystoupili jsme na nejvyšší horu Maroka - Jeb Toubkal.

Naše další cesta vedla přes Marakesch k vodopádům Ouzoud a do cedrových lesů nedaleko městečka Azrou.

Zpáteční cesta byla opět jenom zrychleným přesunem, 26 den cesty jsme (poslední etapa měřila 1280 km) šťastně dorazili domu.