Celý cestopis
Ve Vysokém Atlasu
Motorky v Africe
Itinerář a mapa
Fotky
Na začátek
Den 11: HARD OFF ROAD
Z ERFOUDU jsme vyjeli akorát, ještě nebyl takový hic. Po včerejším větru byla silnice ještě místy zaváta pískem, mají okolo cesty proutěné zábrany, asi ví proč. Jeli jsme směrem na TINEJDAD a TINERHIR, kde jsme zahli do soutěsky GORGES DU TODRA, podle všech cestopisů to mělo stát zato. Mě to tak ale tak nepřišlo, samotná soutěska je sice hezká, ale plná turistů a dotěrných bonžůrů.
V soutěsce Todra V soutěsce Todra
Za soutěskou to ale začlo být super, šotolinová cesta, nikde nikdo. Dojeli jsme do vesničky TAMTTATTOUCHTE a za vesničkou jsme měli zahnout u studny doleva na MSEMRIR - podle informací z cestopisů. Tolik teorie, najít studnu se nám nepodařilo, zahnout ano. Chvíli jsme jeli a najednou cesta skončila, takže zpět, jinou cestou doleva a už to šlo. Pro jistotu jsme se ptali pastevců, zda jedeme dobře, i přes jazykovou bariéru jsme pochopili, že ne. Po delším dohadovaní a malování jsem naložil jednoho malého pastevce (oči mu jenom zářily a ve vesnici je určitě hvězda) a.... přestal mi fungovat startér. Takže mě Ivoš musel roztlačit a pak jsme jeli x-krát doleva, x-krát doprava, ujeli jsme jednomu psu, a pak už navigátor dál nechtěl a ukázal nám směr. Myslel jsem, že už máme to nejhorší za sebou. Šeredně jsem se mýlil. Cesta byla dost drsná a nikdy bych nevěřil, že ji projedu. Znova bych ji jel pouze na lehkém ostrém enduru, ne našich mašinách s bagáží. Cesta byla samý balvan, prudce stoupala, vyjižděli se jakési schody. Vrchol cesty byl ve výšce 2800 metrů. Potom jsme chvíli klesali, to už bylo lepší, a protože jsme toho měli dost postavili jsme stan a zbytek si nechali na další den. Taky jsme rozebrali spínač startéru a nic jsme nenašli. Vidina zbytku dovolený bez startéru mě nenadchla, Ivoše taky ne.
Den 12: HARD OFF ROAD II
Sotva jsme vstali a vystrčili hlavu ze stanu, už tu byl bonžůrák (naštěstí nebyl nijak otravnej). Vůbec jsme si ho nevšímali, snídali a hledali závadu v mojí elektrice. K prvnímu bonžůrákovi se přidal ještě jeden a jedna ženská, všichni seděli a koukali. Byla to pro ně událost. Do MSEMRIRU jsme to měli ještě dobrých 30 km šotoliny. Cestou jsem zkusil startér a on fungoval (HURÁÁÁ). Potkávali jsme spoustu pastevců, všechny děti se na nás přímo rozebíhaly. Z MSEMRIRU do BOUMALNE DADES vedla rozbitá asfaltka, byli jsme rádi za ni, čekali jsme šotolinu. Soutěska DADES se mi líbila, možná proto, že byl klid se porozhlídnout. V BOUMALNE DADES jsme doplnili zásoby, vyřídil jsem inet a jelo se dál na NEKOB. Idylický asfalt skončil po pár kilometrech a začla opět šotolina. Cesta byla docela náročná, projeli jsme dva průsmyky a těšili se do NEKOBU. Krajina byla perfektní, cesta ale moc neubíhala - snažili jsme se jet ve stupačkách, ale nakonec jsem byli rádi, že můžeme sedět. Často jsme odpočívali, měli jsme toho dost. Do NEKOBU jsme dorazili ve 21.00 úplně vyřízení. Pomalu se stmívalo a do plánovaného cíle zbývalo ještě 108 km. Ty jsme jeli většinou za tmy. Jezdit po Maroku za tmy je prostě radost, auta rozsvicí něco jako světla až za úplné tmy, osli nerozvicí vůbec, všude se potlouká plno lidí. Ve 22.45 jsme konečně byli v ZAGOŘE, našli kemp SINDIBAD, koupili si fanty, donutili si udělat něco k večeři a šli spát v 1.00.
Snídaně za dozoru domorodců Mozek Afriky Cesta necesta do Nekobu
Den 13: RELAXACE V ZAGOŘE
Protože jsme až do dneška pořád jenom jeli, udělali jsme si klídek. Dlouho jsme spali, dvě a půl hodiny nakupovali, provedli jsme kontrolu motorek, pořádně jedli, psali deníky, vykoupal jsem se v místním bazénu (PARÁDA), vypral jsem si tričko, vypral jsem si i ponožky, ve městě jsme vyřídili inet, prošli jsme hlavní třídu a na jejím konci našli proslulou ceduli, že na druhý konec pouště je to velbloudem 52 dní.
Samozřejmě, že chceme něco domů přivést. Za laskavého doprovodu majitele kempu vyrážíme tedy na nákupy. V jednom malém krámku dostaneme čaj a obchod začíná. Chci koberec a pro Peťu nějaký přívěšek. Vybírám a začíná smlouvání. Prodavač chce dvě trička a 1300 dirhamů, po dvou hodinách se shodujem na dvou tričkách a 60 dirhamech. Pohoda.
Den 13: JEDEME DÁL
Dobře jsme posnídali a vyrazili se vyfotit k ceduli. Potom jsme jeli směrem AGDZ, kde jsme dokoupili proviant. Udělalo se dost vedro, našli jsme si tedy vhodný strom (ne k pověšení) a v jeho stínu jsme si dali oraz (ne provaz). Další cesta vedla krásnými horami směrem na QUARZAZATE. Už včera vzbudily naši zvědavost terénní auta se samolepkami nějaké rally, teď nás dokonce předjelo pár ostrých endur. Když mě předjelo první, málem jsem slít z motorky. Tak to už bylo moc. Minout rally s autama by mě štvalo, ale minout motorky!!! Závodníci jeli našim směrem, to nám dávalo jistou naději. V Quarzazate jsem se zeptal dopravního policisty, kam všichni jedou. Dopátrali jsme se hotelu, kde sídlili novináři a zjistili, že se koná první ročník Rally ORPI. Šarmantní slečna v tiskovém středisku nám zprvu nechtěla prozradit místo konání, pak se jí nás ale zželelo a šeptem nám pověděla, že když budeme zítra dopoledne v okolí Korkouby, něco uvidíme. Koukli jsme na mapu a ono to bylo naším směrem! Vydali jsme se tedy dál směrem na TAZENAKHT, kde jsme doplnili benzín a pak už na KOURKOUBU. Krajina se změnila, byla to pěkná placka a nedovedl jsem si představit, kde budeme spát. Nakonec jsme se dostali na úpatí nějakých kopečků a v menší proráklině jsme postavili stan.

Den 15: RALLYE, PRŮSMYK, NOČNÍ SPECIÁLKA
Hned po ránu jsme vyrazili k vesničce KOURKOUBA, vylezli na největší kopec a vyhlíželi rallye. Po chvíli jsme uviděli nedaleko několik aut, hned jsme tam jeli a oni to byli pořadatelé a připravovali dojezd erzety. Počkali jsme dvě hoďky a viděli všechno. Podařilo se mi ulovit autogram Stephana Peterhansela a Andrey Meyer, to mi udělalo radost. Odpoledne jsme pokračovali smětem na TALIOUINE a AOULOZ a konečně do krásného průsmyku TIZI-N-TEST. Za tmy jsme dorazili do městečka ASNI, kde jsme hledali kemp. Žádný tam nebyl, a tak jsme po šotolinových cestách pokračovali již za úplné tmy do IMLILU, kde jsme opět neuspěli. Takže ještě posledních drsných 5 km - cesta vedla do prudkého kopce, serpentýny a srázy, které nebyly naštěstí vidět. Kemp jsme našli v poslední vesničce, kam se dá dojet, než se jde na Toubkal. Takže jsme to vlastně vystihli.
pokračování
U Schlessera Průsmyk TIZI-N-TEST
 
 
Home   Část 1   Část 2   Část 3    Část 4    Část 5   Stručně   Itinerář   Motorky   Fotky    Odkazy-Info   Home Page   E-mail