Odjezd byl naplánován na čtvrtek odpoledne a byl jsem rád, když motorka stála konečně před barákem ready.

Vyjeli jsme těsně po druhé, hranice jsme překročili ve Strážném. Potom už to byla klasická nuda na německých dálnicích, pouze v Mnichově jsme si to zpestřili blouděním. Večer jsme to zapíchli v lese nedaleko Midelmu. Druhý den jsme nějak zaspali a vstávali až kolem osmý, zbytek dne jsme se museli o to víc snažit. Po švýcarských dálnicích jsme jeli, co to šlo. Odpoledne jsme překročili hranice do Francie, ještě chvíli jsme jeli a noc jsme strávili u městečka Crimie. Ráno pršelo a bylo hnusně, přesto jsme jeli dál. Během dne se počasí vylepšilo, cesta ale neubíhala. Na dálnice jsme neměli peníze a tak jsme se museli proukousávat po okrskách, v přecpaném Montpellieru mě málem trefilo. Jeli jsme do 22.00 a dojeli až k Perpignanu, kde jsme přespali. Další den nás čekalo posledních 100 km ve Francii a Španělsko, které bylo taky nekonečné. Potřebovali jsme dva dny usilovné jízdy, aby jsme šestý den cesty konečně dosáhli afrického kontinentu. Do Maroka jsme se dostali až za tmy a byl to docela šok - říkal jsem si, kam to já trubka jedu. Kolem silnic se válela spousta smetí, davy lidi něco někam nesli, sem tam přeběh divokej pes, nějakej dealer mi nabídnul při krátké zastávce drogy... Když jsme v Martilu našli kemp a bez problémů se ubytovali, tak se nálada zvedla.

Ráno jsme využili toho, že jejich čas (JČ) je o 2 hodiny pozadu za našim (NČ) a pořádně si odpočinuli. Vyrazili jsme směrem na TETOUAN a QUAZZANE, kde jsme odbočili na vedlejší cestu do FESU. Projížděli jsme pohořím RÍF, nebýt toho vedra tak jsme ani nevěděli, že jsme v Africe. Kopce byly krásně zelené, lidem se tu musí dařit (ve srovnání s těma chudákama na jihu) dobře. I přesto, že jsme si pro odpočinek vybírali osamocená místa, netrvalo to nikdy více než pět minut, než se vynořil nějaký domorodec. Většinou jenom koukali, někdy to vydrželi po celou dobu, co jsme stáli. Horší je to s dětma, VŠECHNY chtějí alespoň bonbon, spíše ale peníze.

Kolem třetí JČ bylo pro mne vedro tak nesnesitelné, že jsme museli dát delší pauzu. Do FESU jsme přijeli až večer a příjezd byl super. K městu jsme se blížili z kopce, takže jsme ho měli jako na dlani. Ve městě jsme se ani nezdráhali využít služeb jakéhosi průvodce a nechali se dovést do kempu. Města totiž nejsou právě naše hobby a Fes vypadal v podvečer obvzlášť náročně - takový provoz a chaos jsem ještě neviděl. CAMPING INTERNATIONAL byl pěkný, ale nechutně drahý. Nebýt toho, že byla tma, tak jsme jeli jinam. V kempu jsme postavili stan vedle motorkáře Gerda z Německa a strávili příjemný večer u Bechera povídáním o cestování a motorkách.